Srovnávací analýza pedagogického a uměleckého působení některých osobností

Dvojice Goden - Towen: Srovnáním uměleckých a pedagogických výsledků obou těchto významných pedagogů třetí generace lze konstatovat, že Goden byl více metodik a Towen praktik. Což se projevilo i ve výsledcích jejich práce. Ač Towen nikdy nevydal žádnou metodiku, přesto vychoval několik významných interpretů, trenérů a pedagogů stepu a jako jediný u nás také tehdy učil techniky tzv. afroamerického, tedy černošského stylu. Přes všechny jejich odlišnosti jsou právem považováni za zachránce našeho stepu. Jediné, co se jim dá vytknout je to, že lidsky ani umělecky mezi sebou příliš nekomunikovali, ač oba působili v Praze. Podle pamětníků bylo důvodů tohoto vzájemného vztahu několik. Kořeny však zřejmě sahaly ještě do doby, kdy působili jako stepaři artisté. Z tohoto oboru je totiž známo, že zejména mezi těmi, kteří se zabývali stejnou disciplinou, byla z konkurenčních důvodů často velmi velká nevraživost. Tato u obou zřejmě přetrvala až do doby, kdy jim to již nebylo zapotřebí. 

Dvojice Balaš - Degen: Mezi osobnostmi stepu čtvrté generace (Balaš, Degen) je možno nalézt mnoho shodných vlastností shodných s Towenem a Godenem. Balaš se např. prosadil více jako trenér, pedagog, choreograf a organizátor. Zatím co Degen spíše jako významný teoretik a publicista. Jejich rozdílnost však nebyla na závadu, nýbrž naopak. Tím, že vzájemně spolupracovali, vykonali společně mnoho prospěšného zejména pro náš amatérský step v 80. a 90. letech 20. stol. Jejich předností také bylo, že na rozdíl od svých učitelů, nebyli zatíženi artistickými manýry z minulých let, jak tomu bylo např. u Towena a Godena. Jejich spolupráce započala od počátku 80. let organizováním amatérských stepařských soutěží, pro které bylo potřeba vypracovat určité organizační regule a funkční soutěžní řád. Společně také pracovali na sjednocení metodiky a názvosloví. V rámci pořádání soutěží připravovali pro vedoucí souborů pracovní stepařské semináře. V roce 1986 založili při Jihomoravské odbočce Českého svazu amatérských společenských tanečníků Sekci stepu, což umožnilo nejen sdružit amatérské stepaře do jedné organizace, ale hlavně umožnit pořádání mistrovských soutěží v tehdejším Československu. V roce 1994 svolal Balaš do Brna valnou hromadu, na které bylo založeno občanské sdružení Českomoravský stepařský svaz. Degen pro sdružení vypracoval stanovy svazu a zajistil registraci na Ministerstvu vnitra v Praze. Oba několik let působili i ve vrcholných funkcích svazu. Mimo organizační činnosti mají oba jmenovaní oproti svým předchůdcům i tu přednost, že pravidelně publikují v odborných tanečních časopisech, (Degen např. působil v letech 1992–1993 ve funkci šéfredaktora časopisu Taneční listy), ale hlavně vypracovali několik odborných příruček pro stepaře.

Při dalším posuzování trenérských, metodických a uměleckých výsledků, Degena a Balaše zle vycházet z těchto poznatků: Degen se při práci více přiklání k metodice tzv. prvního principu, který se v základě opírá o metodiku B. Augustina, tedy práce nohou v napětí. Tato metoda, čerpající ze swingu, společenského tance a klasického baletu však byla již koncem 80. let poněkud zakonzervovaná tak jako společenský tanec. Proto byla zřejmě pro trenéry stepu málo atraktivní. Navíc mládež byla v té době již pod vlivem hudební i taneční disko kultury a později hip hopu, které se vyznačují jinými pohybovými prvky. Navíc v té době již znatelně ubývalo soutěžních choreografií na swingovou hudbu na mistrovstvích ČR. Další důvod je zřejmě i ten, že uvedená metoda, i když má svoje klady, nebyla doposud po určitou dobu ověřena v praxi. A jelikož jde vývoj stepu neustále vpřed a současný světový trend stepu je již vázán na jiné hudební žánry než v 90. letech, skončí zřejmě tento zajímavý projekt jako sice dobře propracovaná, ale více méně teoretická studie, určená pouze pro trenéry a pedagogy stepu.

Balaš sice vycházel také z Augustinovy základní metodiky, podle které však učil pouze začátečníky. V další fázi se již převážně opíral o Towenovo pojetí výuky tzv. druhého principu, tedy práce uvolněných nohou, což umožňuje nejen snáze improvizovat, ale i lépe ovládnout prostor. Praxe ukázala, že Balašovým žákům, (převážně z řad klubové mládeže), daleko lépe vyhovovala univerzálnost cvičných variací pro ztvárnění tehdy nastupujících nových hudebních žánrů. V současné době je tato metoda již také zakonzervována, neboť nastoupila nová generace stepujících hip hopových tanečníků.

Na Balašův poněkud „volnější“ stepařský styl později navázali i bratří Hrubcové, kteří přinesli nejen nové prvky, které velice dobře předávali druhým, ale učili především to, co oba mistrovsky zvládali.  Jelikož na jejich letní kurzy v Kláštěrci nad Ohří zajíždělo stále více interpretů i trenérů stepu, měla tato výuka několik let přímý vliv na předváděné choreografie při stepařských soutěžích v ČR. Je však velká škoda, že se přes metodické úspěchy oba bratři nevěnovali publikační a další pedagogické činnosti.

V současné době je výuka stepu i interpretace většinou pod vlivem Zdeňka Pileckého, ale také i především amerických lektorů, které pravidelně zve do Prahy. Mimo této činnosti se  Pilecký věnuje publikační i pedagogické práci na pražských uměleckých školách.

Podle výsledků vývoje našeho současného stepu, kterým prošel za posledních třicet let lze konstatovat, že ani v tomto umění není nic definitivní. Otázkou však zůstává, zda se nám toto směřování líbí, či ne. V každém případě s tím však nic nenaděláme, neboť vývoj jde neustále dopředu. A tak jako je jiná každá nová nastupující hudební vlna, je jiná i každá nová generace nastupujících stepařů.

Shrnutí

S určitým odstupem času je dnes možno rozdělit technickou a taneční úroveň našich amatérských stepařů od sedmdesátých let 20. stol. do pěti vývojových etap:

• Towen vzbudil zájem o step mezi veřejností a vyškolil několik budoucích trenérů stepu čtvrté generace.
• V roce 1980 otevřelo Krajské kulturní středisko v Ústí nad Labem Lidovou konzervatoř pro obor step a jazzový tanec. Vedoucím lektorem byl jmenován Bohumil Augustin (Goden).
• Stepařská škola ve Skryjích i v Zubří (od r. 1983), vedená Radkem Balašem, byla třetí etapou vývoje a metodickou dílnou, ve které získávali absolventi i trenéři stepu páté generace solidní základy.
• Ve čtvrté etapě metodického vzdělávání od r. 1992 bratři Petr a Pavel Hrubcovi v Kláštrci nad Ohří dále zdokonalovali stepaře a trenéry páté generace.
• Pátá etapa započala v roce 1999 v pražském studiu ZIG–ZAG, kde Zdeněk Pilecký pomocí amerických lektorů stepu seznamuje naše stepaře s nejnovějšími světovými trendy.

Díky tomuto vývoji dosáhli během poměrně krátké doby naši stepaři takové taneční a technické dokonalosti, že po roce 2000 dosahují na každém mistrovství Evropy a světa výborná umístění v různých věkových třídách a soutěžních kategoriích..

Radek Balaš