Letní škola stepu a její vliv na soutěžní činnost a sdružování amatérských stepařů v tehdejším Československu

 

Balašovo působení v brněnském stepařském klubu a další aktivity jeho členů mělo v 80. letech min. stol. zřejmě podstatný vliv na samotnou technickou úroveň amatérských stepařů, jejich sdružování a vznik nových stepařských klubů, včetně pořádání stepařských soutěží v ČR.

Na novou vlnu stepu, kterou v sedmdesátých letech minulého století nastartoval Towen, velice rychle zareagoval ředitel taneční školy Starlet Brno Vladimír Buryan. Na uvedené taneční škole byl step zařazen jednak přímo do kurzů tanečních novinek, ale i jako samostatná disciplína na Letní škole tance. Tímto bylo umožněno všem zájemcům z různých tanečních klubů, aby se seznámili s metodikou tohoto tanečního žánru. Na kurzy stepu zajížděli zpočátku pouze tanečníci z bývalého Československa. Později se přidali i zájemci z ostatních států tehdejšího východního socialistického bloku. Jak se později ukázalo, měla tato činnost zásadní vliv na propagaci stepového tance, jak mezi klubovou mládeží u nás, tak i v Rusku, Polsku, Maďarsku a Bulharsku.

Jako lektor stepu zahájil Balaš svůj první kurz na Letní škole tance v srpnu 1983.  Během dalších sedmnácti ročníků, až do roku 1999, kdy byla činnost letní školy ukončena, bylo uspořádáno 35 intenzivních týdenních běhů, kterých se zúčastnilo celkem 720 absolventů. Na tuto úspěšnou akci navázala v roce 1992 tradice Zimní školy stepu, kde v osmi ročnících proběhlo 10 týdenních běhů s celkovým počtem 135 absolventů.

Pod přímým vlivem těchto aktivit, ale i jeho další trenérské, seminární, organizační a poradenské činnosti, začalo působit v tehdejším Československu několik stepařských klubů, z nichž mnohé jsou činné až dodnes. Z těchto klubů vyšli nejen mnozí budoucí mistři republiky ve stepu, ale i úspěšní reprezentanti na zahraničních soutěžích. Z těchto aktivit vyšla i celá řada vedoucích, kteří se po absolvování několika ročníků kurzů stepu vydali svojí vlastní tvůrčí, pedagogickou, uměleckou a organizační cestou. V souvislosti s Letní školou stepu je také nutno připomenout, že jeden z absolventů několika ročníků, Pavel Hrubec z Klášterce nad Ohří, se díky svojí další pílí stal v roce 1992 mistrem světa. V roce 1995 vicemistrem světa a v roce 1996 mistrem Evropy.

Vlivem legislativy minulého režimu jsme byli nuceni až do roku 1989 provádět svoji soutěžní a spolkovou činnost poloilegálně pod hlavičkou Taneční školy Starlet Brno a Jihomoravské odbočky ČSAST. Těmto skutečnostem však předcházela několikaletá zdlouhavá a složitá jednání o prosazení stepu jako samostatné a rovnocenné taneční disciplíny ve snaze o uznání naší dosavadní činnosti.

Letní školu tance vybudoval v roce 1970, v malebném Skryjském údolí u řeky Loučky, tehdejší ředitel taneční školy Starlet Vladimír Buryan. Původně měl tento tábor sloužit pouze pro letní soustředění členů tanečního klubu školy. Časem se sem však začali sjíždět tanečníci i z jiný měst a klubů za účelem svého zdokonalení, neboť taneční škola byla již tehdy známá mezi tanečníky svými kvalitními lektory a trenéry. Postupně se zde v týdenních turnusech začaly vyučovat nejen všechny soutěžní společenské tance, ale i rokenrol, jazz dance, modern dance, break dance a pod. Učili zde nejen známí mistři tance – držitelé třídy M, ale i pan Letenaj, Leona Kvasnicová, známá pod přezdívkou Kvaša a od roku 1995 i Pavel Hrubec, čerstvý nositel titulu mistra světa ve stepu sólo. Frekventanti byli ubytováni buďto ve stanech nebo později i ve srubech. Kdo chtěl, mohl si vařit v místní polní kuchyni, jinak se strava dovážela za mírný poplatek z blízké vesnice. Výuka probíhala přímo na parketě uprostřed tábora a ve dvou kulturních domech přilehlých vesnic Tišnovská nová ves a Žďárec. Provoz tábora byl vždy po oba prázdninové měsíce - červenec a srpen. Kapacita tábora byla asi 130 účastníků, ale v některých týdnech přijelo i kolem dvou set zájemců, takže mnozí spali na parkovišti ve svých automobilech, nebo přímo na sálech kulturních domů. Během dvou prázdninových měsíců se v táboře i na parketech vystřídalo přes tisíc účastníků.

Kurzy stepu probíhaly v týdenních turnusech se čtyřmi až šesti hodinami výuky denně, což dělalo asi 28 hodin týdně. Byly rozděleny na dva běhy - začátečníky a pokročilé. Bývalo zde zvykem ukončit každý výukový týden soutěží jednoduchou vzorovou choreografickou sestavou z probrané látky.

Balaš vedl vždy jeden kurz. Při souběhu obou běhů v jednom týdnu mu postupně vypomáhaly asistentky-členky brněnského stepařského klubu Michaela Štěpitová, Hana Tomanová, Markéta Fuksová, Helena Kouřilová, Zuzana Mašková, Jana Tomcová, Lenka Kobylková, Dáša Helánová a dcera Sylva Balašová. Později byl zařazen i tzv. kurz speciál, kde vyučovali bratři Petr a Pavel Hrubcovi z Klášterce nad Ohří nebo Jarka Plšková z Prahy. Tito zde kdysi sami začínali, ale svojí pílí se naučili mnohem více než ostatní a touto činností sem vlastně vraceli to, co zde původně hledali sami. A sice touhu ovládnout tanec zvaný step.

Nahlédnutím do archivních záznamů zjistíme, že se prvního kurzu v roce 1983 zúčastnilo 35 zájemců o step. V roce 1985 jich přijelo již 73. Byla léta a to hlavně, kdy se zde učili všechny tři běhy najednou a to se tu sešlo mnohdy až 140 lidí. Pokud sečteme všechny dochované údaje, tak zjistíme, že v 17 ročnících letní školy stepu se uskutečnilo 35 týdenních běhů, kterých se zúčastnilo celkem 720 absolventů.

Pro velký ohlas těchto letních kurzů pořádala taneční škola Starlet od roku 1992 i Zimní školu tance v rekreačním středisku Brněnských veletrhů v Zubří u Nového města na Moravě. V 8 ročnících zimní školy stepu se uskutečnilo 10 týdenních běhů, kterých se zúčastnilo celkem 135 absolventů.

Dá se říci, že stepařská škola ve Skryjích i v Zubří byla několik let považována za metodickou dílnu stepařů České republiky, neboť těmito školami prošlo za 17 let 855 stepařů, což je téměř roční průměr registrovaných stepařů u Českomoravského stepařského svazu. Archivních záznamy také napovídají, že až 3/4 účastníků stepařských soutěží do roku 2000 začínalo, nebo se zdokonalovalo právě zde. Z těch, kteří začínali svoji stepařskou dráhu v těchto školách a posléze získávali mistrovské tituly, je možno jmenovat Jiřího Hartla, Kateřinu Lázničkovou, Jorge Concepciona, Mirka Spáčila, Petra a Pavla Hrubcovy, Jarku Plškovou, Sylvu Balašovou, Romana Zetku, Petra Vláčila, Zdeněka Ratajského, Ludmilu Pohlovou, Otto Kočího, Lenku Kobylkovou a další.

Mimo těchto jedinců, kteří položili v osmdesátých letech minulého století základy našeho amatérského stepu, zajížděly do Skryjí, na svá pravidelná letní soustředění, i celé skupiny stepařů z různých měst tehdejšího Československa. Zde se nejen učilo a nacvičovalo, ale především se každý večer diskutovalo, jak dále. A tak zřejmě pod tímto vlivem vznikaly z těchto skupinek stepařské kluby, z nichž některé již zanikly, ale mnohé jsou činné až dodnes. Zpočátku to byl step klub České Budějovice, Blansko, Karlovy Vary, Opava, Plzeň a Slaný. Později se přidal Hradec Králové, Klášterec nad Ohří, Lanškroun, Moravská Třebová, Zlín a ze Slovenska Bánovce na Bebravou, Banská Bystrica a Košice. Z těchto stepařských klubů vyšli první mistři ČR, Německého poháru, ale i několik mistrů Evropy a v roce 1992 mistr světa. Mimo našich a slovenských stepařů začaly do Skryjí postupně zajíždět nejprve jednotlivci a později i celé skupiny stepařů z Ruska, Bulharska, Polska a NDR. Jelikož v té době nebyly ještě organizovány v těchto zemích samostatné stepařské soutěže, zajížděli proto každoročně mnozí na naše mistrovství do Brna.

Z několikaleté pedagogické, trenérské, soutěžní aporadenské organizační činnosti brněnského stepařského klubu vyšla řada vedoucích klubů v jiných městech, kteří se vydali svojí vlastní tvůrčí, trenérskou a organizační cestou. Někteří z nich pracují jak ve funkcích stepařského svazu, tak i jako skvělí organizátoři různých stepařských akcí a soutěží v ČR.

Seznam trenérů, choreografů a mnohdy současně i vedoucích stepařských klubů, kteří ve Skryjích začínali se svými aktivitami:  

Bánovce nad Bebravou (SK): Livie Haluzová

Blansko: Roman Mátal

Brno: Jan Daniel, Jana Tomcová, Jitřenka Boudoui, Michaela Doležalová, Helena Kouřilová, Sylva Balašová-Brychtová, Roman Zetka, Lenka Kobylková a Adéla   Pešková.

Česká Třebová: manželé Holánkovi

Hradec Králové: Petr Hejna a Ludmila Pohlová

Hranice na Moravě: Jana Kvapilová

Jablonec nad Nisou: Roman Rákosník

Jihlava: Tereza Zmrhalová a Veronika Bílková

Karlovy Vary: Eva Keprtová, Jiřina Smutná a Alena Šimonová

Klášterec nad Ohří: Petr a Pavel Hrubcovi

Kuřim: Zina Daňková

Opava: Jana Vondálová a Miroslav Spáčil

Plzeň: Kamila Čimerová

Praha: Jorge Concepcion, Otto Kočí, Radovan Netušil a Jarka Plšková

Slaný: Pavel Horák

Zlín: Věra Kunstová, Marek Ševčík a Karel Vondráček

           

 Kdo s námi prožil některý stepařský týden ve Skryjích, jistě rád zavzpomíná na romantické spaní ve stanech, na večerní rozhovory u táboráku, nebo u srubové hospody „U hadího potoka“. Nelze zapomenout ani na 300 schodů, které jsme každodenně zvládali při cestě do tanečních sálů v Tišnovské Nové vsi a ve Žďárci. Nezapomenutelné jsou i tréninky přímo na parketu uprostřed tábora. Zde se tancovalo a trénovalo téměř za každého počasí a to zejména před páteční soutěží o mistra Skryjí. Kdo totiž zvítězil, obdržel jako hlavní cenu od vedení tábora, poukaz na další ročník pobytu a kurzů zdarma.

Balašovo sedmnáctileté pedagogické, lektorské a trenérské působení ve funkci hlavního pedagoga stepu ve Skryjích lze řečí čísel shrnout takto: odučil 25 týdenních kurzů stepu pro začátečníky a pokročilé, což činí 700 hodin výuky. Při průměru 20 účastníků v jednom běhu  bylo během sedmnácti ročníků seznámeno kolem 500 zájemců se základy stepu. Pokud alespoň polovina těch, které zde učil, odjížděla z kurzů spokojena a věnuje se stepu nadále, nebyla tato práce marná. Že se zde některým opravdu líbilo, dokazuje ten fakt, že sem nejen vraceli i několik ročníků po sobě, i když jim neměl již co nabídnout.

Aby byli všichni zájemci o step kompletně vybaveni pro svoje další domácí studium, měli od Balaše k dispozici kazety s tréninkovou hudbou a stepařské plíšky, které jim přidělával na obuv přímo v táboře. Každý zájemce si měl možnost zakoupit nezbytnou studijní pomůcku Metodiku stepu, kterou původně vypracoval jako skriptum pro studenty herectví. Metodiku Balaš průběžně doplňoval o nové poznatky, takže v letech 1976-1992 byla vytištěna v pěti vydáních. Pro absolventy z Bulharska a bývalého Sovětského svazu byla přeložena i do ruského jazyka. Tato pomůcka, v rozsahu čtyřiceti stran, obsahovala v metodickém pořadí všechny nejčastěji používané základní údery euroamerického a afroamerického stylu. Jejich použití ve dvojúderových a trojúderových vazbách v návaznosti na tieme steps a jednoduché dvou až osmi taktové taneční variace.     

 

Sdružování stepařů a počátky soutěžní činnosti

Za tři roky společné práce ve Skryjích získali někteří stepaři již takové zkušenosti, že začali ve svých domovských městech nejen vystupovat, ale i soutěžit. Jelikož však tehdejší soutěžní řády tanečních soutěží v předtančení nepočítaly ve svých  pravidlech se stepaři, nebyli tudíž porotci těchto soutěží ani odborníci na stepový tanec a tak většinou skončili soutěžící stepařské kolektivy již v prvním kole. To byl jeden z důvodů, proč se na mne i pana Buryana začali obracet vedoucí stepařských klubů, ale i samotní stepaři, zda by se nedala pod záštitou taneční školy Starlet uspořádat v Brně samostatná stepařská soutěž.

Za počátek těchto tradic lze považovat rok 1983, kdy jsme se sešli společně s jinými stepaři na týdenní škole stepu ve Skryjích, kde se každoročně scházíme až dodnes. Z iniciativy našeho klubu se od roku 1986 uskutečňovala i pravidelná brněnská setkání spojená se soutěžemi ve stepu. Po prvních třech ročnících započala v Brně tradice mezinárodního mistrovství ve stepu, jehož již XI. ročník proběhne právě v tomto roce. Na společných jednáních zástupců stepařských klubů vznikaly v Brně i všechny verze soutěžního řádu, podle kterého jsou stepařské soutěže řízeny. Tato činnost našeho klubu dala i jistý podnět k organizování stepařů v České republice, kteří se od roku 1988 sdružovali v sekci stepu při Českém svazu amatérských společenských tanečníků. V roce 1994 jsme v Brně zorganizovali ustavující valnou hromadu, kde bylo rozhodnuto o vzniku občanského sdružení s názvem Českomoravský stepařský svaz. K 1. lednu 1999 čítal svaz 747 registrovaných členů z 37 klubů a škol České republiky.

Propagací stepu v klubovém amatérském prostředí jsem se snažil napomáhat mladým lidem nalézat vhodné využití mimoškolní činnosti, ale především v sobě objevovat určitý potenciál schopností a tím posilovat svoje sebevědomí. Moje pedagogická a trenérská práce byla neustálá snaha o zviditelnění stepu v naší kultuře, ale především napomáhala mladým lidem, aby se stali silnými individualitami, poznali svoje schopnosti a uměli je využít. Při této práci jsem měl vždy na paměti, že když někoho naučím dobře stepovat případně step učit druhé, tak mu dávám určitou znalost a tím mu otevírám spoustu dveří. Proto jsem při ohlédnutí zpět rád, že mnozí z mých žáků využili svého potenciálu ve prospěch ostatních.

Výuku stepu na uměleckých školách v ČR jsem budoval systémem obrácené pyramidy - vysoká škola - střední škola - základní umělecká škola. Přestože se to zdá být nelogické, důvod byl naprosto jednoduchý, neboť byl nedostatek kvalitních pedagogů. Vycházel jsem ze skutečnosti, že vysokých a středních uměleckých škol je méně a proto nebude problém zajistit pro tyto školy kvalitní pedagogy stepu, kteří byli v té době k dispozici. Vzhledem k tomu, že ZUŠ mají v naší republice poměrně hustou síť, potrvá možná i několik let, než se zde step rozšíří i zde. Při této práci nešlo mnohdy ani tak o nezbytné vyškolení pedagogů, ale o pochopení vedení škol o prospěšnosti stepu a jeho zařazení mezi pohybové disciplíny.

Moje další pedagogická, trenérská a organizační činnost byla zaměřena na práci v nově vznikajících stepařských klubech. Spočívala v odborném teoretickém a praktickém vedení víkendových a týdenních seminářů přímo v místech sídla klubů, včetně poradenské pomoci při zakládání a dalším uměleckém i organizačním vedení stepařských klubů v Česku, Polsku, Rusku, Německu a na Slovensku. Víkendové semináře obsahovaly 10 hodin praktické výuky včetně umělecké pomoci při choreografování souborového repertoáru. Týdenní semináře obsahovaly 25 – 28 hodin výuky a choreografie.

Přehled seminární činnosti:

Víkendové klubové stepařské semináře:

1984 – Blansko, Hradec Králové

1985 – Hradec Králové

1986 – Bratislava, Opava

1987 – Opava, Slaný

1988 – Opava

1989 – Hradec Králové, Kopřivnice, Hemsbach (NSR)

1990 – Hemsbach  (NSR)

1991 – Karlovy Vary

1992 – Bratislava, Karlovy Vary 2x

1993 – Karlovy Vary, Jihlava

1994 – Karlovy Vary, Jihlava, Hradec Králové

1995 – Hradec Králové, Třebíč 2x

2001 – Jihlava

2002 – Praha (TK Kassiopea)

2003 – Jihlava

2004 – Jihlava

 

Kromě práce se stepařskými kluby probíhaly některé semináře přímo na základních uměleckých školách v rámci zavádění stepu na tomto typu uměleckých škol, nebo pro trenéry a pedagogy tance jiných tanečních svazů a organizací.

1993 – Košice /Slovensko (Dětské muzikálové divadlo Košice)

1996 – Blansko (celostátní seminář pro vedoucí stepařských klubů ČR), Kuřim (seminář pro žáky a pedagogy ZUŠ),  Valašské Meziříčí (regionální seminář pro žáky a pedagogy ZUŠ) 

Rožnov pod Radhoštěm (regionální seminář pro žáky a pedagogy ZUŠ)

1997 – Brno (krajský seminář  ČASPV pro cvičitelky step aerobiku)

2003 – Sloup u Blanska (trenérská škola ČMTO)

2005 – Praha (trenérská škola ČMTO)

 

Víkendové semináře se zaměřením na jazzový a revuální tanec:

 

1981 – Brno (seminář pro posluchače Pedagogické fakulty)

1985 – Třebíč (okresní seminář pro trenéry tanečních klubů)

1986 – Třebíč (okresní seminář pro trenéry tanečních klubů)

1990 – Brno (seminář pro taneční pedagogy ZUŠ Brno venkov)

1991 – Plzeň (seminář pro posluchače Pedagogické fakulty)

 

Týdenní stepařské semináře:

1986 – Plzeň Mitrovice (Stepařský klub Plzeň), Podhradí u Vítkova (TK Puls Opava)

1987 – Podhradí u Vítkova (TK Puls Opava)

1988 – Leningrad /Rusko (seminář pro vedoucí klubů a taneční pedagogy), Podhradí u Vítkova (TK Puls Opava)

1989 – Leningrad /Rusko (seminář pro vedoucí klubů a taneční pedagogy)

1990 – Hemsbach /Německo (TK  PINGUIN Hemsbach)

1995 – Siedlce /Polsko (Step. klub Siedlce)

2000 – Jablonec nad Nisou (regionální Letní škola stepu)